Jsou to dvě z prvních slov, která se učíme, a dvě, která v prvních letech života používáme nejčastěji. Nabité významem, který je pro každou osobu jedinečný, přesto univerzální pro každého, variace slov maminka a Táto Může být nalezeno v mnoha jazycích, vracet se o staletí zpět, ne-li o tisíciletí. Ale jak přesně jsou ta konkrétní slova stará? A proč vlastně voláme svými rodiči?
Podle Carrie Gillonové, spoluzakladatelky společnosti Rychlé Brown Fox Consulting , který je držitelem titulu Ph.D. v lingvistice a společně hostuje lingvistický podcast Vokální hranolky , přesné slovo „máma“ je ve velkém schématu věcí ve skutečnosti poměrně nedávné. První zdokumentované použití se datuje do roku 1867. Předtím bychom řekli „maminka“ (z roku 1844), nebo, pokud se vrátíte ještě dále, „mamma“ (která byla poprvé použita v 70. letech 15. století) .
„Ale„ mama “nebo její ekvivalent se vrací velmi dlouho (4500 př. N. L.) A není jisté, jak daleko se„ otec “vrací (minimálně 1500 př. N. L.),“ Říká.
Gillon vysvětluje, že „mamma“ je to, co lingvisté nazývají „duplikace“ (neboli zdvojnásobení) z indoevropského jazyka, předchůdce nebo kořene jazyka pro angličtinu, řečtinu, sanskrt a další. (Byl to běžný jazyk od asi 4500 př. N. L. Do asi 2500 př. N. L.) Proto lze běžný původ „mámy“ najít v jazycích, starověkých i moderních, v celé Evropě, na Středním východě i mimo ni. Například řecké slovo pro matku je „mamme“, zatímco v latině je to „mamma“. Peršané, ruští, litevští i francouzští říkají „mama“, zatímco velšané používají slovo „mam“.
To znamená, že mnoho neindoevropských jazyků má slova, která se podobají těmto „ma-“ slovům, od hinduistických „māṁ“ po korejská „mo“, „Možná se tedy vrací ještě dále,“ navrhuje Gillon. „Ale ne všechny jazyky používají tento formulář, takže není univerzální. Velmi, velmi běžné - možná dokonce téměř univerzální - ale ne univerzální. “
Zatímco první známé použití „otce“ je asi 1500 př. N. L., Gillon říká, že podobně jako „máma“ je pravděpodobně mnohem starší. Opět existují formy v mnoha indoevropských jazycích, jako je řečtina („tata“), sanskrt („tatah“), irština („daid“) a velština („tad“). „Pro„ tátu “mohou existovat i další slova, která v těchto jazycích neznám,“ zdůrazňuje Gillon. 'A je opravdu nejasné, jak univerzální je táta nebo jak daleko to jde.'
snít o švábech
Předpokládá se, že tato slova vyrůstají ze skutečnosti, že bez ohledu na to, kde jsou na světě, mají děti tendenci dělat podobné blábolení jak začínají mluvit - obvykle používají měkčí souhlásky produkované rty, jako např B , P a M , takže slova jako „baba“, „papa“ a „mama“ jsou typická raná „protowords“.
Lingvista Roman Jakobson uvedl že děti během kojení vydávají zvuky pro „mámu“ jako „mírný šelest“, což by mohlo vysvětlovat, proč je taková podobnost i mezi zeměmi a kulturami s něčím jiným společným.
'To je pravděpodobné, i když trochu vtipné,' říká Gillon. „Jelikož je to jeden z prvních zvuků, které se učíme, a vydáváme zvuk během kojení, možná je to první slovní věc, kterou říkáme, a rodiče po celém světě a čase to promění v jedno ze slov pro matku. Spekulativní, ale možné. “
Chcete-li objevit úžasnější tajemství, jak žít svůj nejlepší život, klikněte zde sledujte nás na Instagramu!
